Myšlení, mraky a čas

Často se v různých snímcích zobrazuje scéna člověka ležícího na louce, relaxujícího a přemýšlejícího při pohledu na modrou oblohu, místy proloženou mraky. Je to náhoda, nebo je to zcela záměrné?

Myšlení lze přirovnat k mrakům už z velmi jasného hlediska, čímž je proud myšlenek vyobrazen prouděním mraků. Tato skutečnost vlastně funguje úplně stejně také u proudění vody. Možná se dá poněkud složitě propojit více aspektů najednou. Myšlení, mraky ale i onen tok. Pohybem mraků by se dalo znázornit myšlení a vznikne-li déšť, tedy tok, vznikne samotná myšlenka, nastane moment jakéhosi osvícení. ¨nebo začne-li například bouře, dá se to přirovnat ke střetu dvou, či více jiných myšlenek a dojde k rozporuplnosti vlastní mysli nebo k hádce s druhou osobou. Stejně tak se dá využít také mlha. Jakmile je mlha, vidíme mraky velmi špatně. Může se tedy stát, že některé naše myšlenky jsou něčím ovlivněné, nevidíme je zcela objektivně. To může nastat například věříme-li názoru jiného člověka, jímž jsme zcela zmanipulováni, ale také ve stavu zamilovanosti. Ovlivnit naše myšlení však může také nemoc, či léky.

Tohle vše se dá popsat jako funkčnost mraků, jako obrazu myšlení. Ale tato teorie má i své zápory. Na nebi přeci vůbec žádné mraky být nemusí, jakmile je jasno, tato teorie je v rozporu. Jelikož myšlení se nedá zastavit, lidská mysl pracuje pořád. I když, není symbolem prázdné oblohy bez mraků například meditace?

Co se týče vztahu myšlení a času, dle mého názoru jsou si tyto dva pojmy velice blízké. Od začátku života až do jeho konce stále přemýšlíme, každý den a každou vteřinu je naše myšlení v pohybu. Stejně tak celý náš život nás doprovází čas, který jde stále dopředu. Jakmile zemřeme, zastaví se naše myšlení, ale také onen čas v němž jsme žili.

Myslím si tedy, že mysl je něčím co produkuje myšlenky, stejně tak jako hodiny produkují informaci o tom, kolik je právě hodin. A proč zrovna hodiny? Stejně jako hodiny potřebují k produkci čas, tak i myšlení potřebuje čas k dokompletování své myšlenky. Čas tedy není přímo obrazem, nýbrž je něčím co myšlení doprovází.