Kolik strachů má člověk?

Co je to vlastně strach? Jakým způsobem se projevuje? A je nám lidem vrozený nebo se utváří až během života? Strach je něco velmi složitého, jelikož je to neuchopitelný lidský projev, jehož příčinu ani nemusíme znát.

Jak by se dal strach rozdělit, abychom ho mohli alespoň nějak uchopit? Tak například existuje dle mého takzvaný genetický strach, jež se pojí s přirozenou touhou o přežití. Proč se bojíme válečných konfliktů, přírodních katastrof nebo třeba jen cesty letadlem? Chceme chránit svůj život, to co je nám nejcennější a to nejen kvůli sobě, ale čím jsme starší zohledňujeme také čím dál víc lidí kolem nás, kteří nás potřebují.

Kromě strachu vrozeného se ale přeci může strach také utvořit jako reakce na něco co jsme prožili. Přepadne-li nás někdo v noci, budeme mít obavy z opakování prožité situace. Avšak mimo traumatické příčiny, jsou zde také ty méně závažné. Od vyhazovu z práce až po nejbanálnější případy jako je strach z toho, jestli stihneme autobus, jestli jsme vypnuli sporák před odchodem z domu nebo dokonce zda se nám povede nedělní oběd pro tchyni. Z tohoto výčtu posledně jmenovaný příklad považuji za jeden z těch co jsou dokonce na hranici banálního a závažného až traumatického.

Ale je strach jen něco záporného, co nám život znepříjemňuje? Možná, že má také svou kladnou stránku. Tak třeba pokud se bojíme, můžeme být v určitých momentech opatrnější. Třeba právě jdeme-li někde uprostřed noci, díky strachu si můžeme vybrat bezpečnější cestu, než jakési pochybné temné uličky.

O strachu víme mnoho, ale zároveň málo. Je velmi těžko uchopitelný a individuální, nedá se tedy s přesností určit, co vše strach je a co není. Projevuje se jak fyzicky, tak psychicky. Naše tělo na něj reaguje pocením, třesem rukou nebo celého těla či nevolností. A naše mysl reaguje podobně, je roztřesená a napjatá. A co teprve naše vnímání, je zastíněné nebo naopak o to více ostražité? A nebo obojí?